Facebook

planetární meditace skupina v ČR

planetární meditace - celosvětová skupina (v AJ)

"Zacházejme se Zemí dobře. Země nám nebyla dána našimi rodiči. Země nám byla půjčena našimi dětmi. Nedědíme Zemi od našich předků, půjčujeme si ji od svých dětí."

LEGENDA O MÍRUMILOVNÝCH DUHOVÝCH BOJOVNÍCÍCH SVĚTLA A LÁSKY

Nastane čas, kdy země bude zpuštošená a vykořistěná. V mořích voda bude černat, potoky řek budou otrávené a ryby v nich budou vymírat. Jed se bude šířit vzduchem i na zemi. Budou vymírat zvířata i stromy budou mizet. Tento jed zatemní i lidskou mysl a srdce. Avšak tato doba zrodí nový národ, který bude znám jako bojovníci duhy. Tito bojovníci spoji srdce i duši všech lidí bez rozdílů rasy či náboženství a naučí opět lidskou rodinu jak se starat o naší planetu matku zem a správně žít čistými myšlenkami a láskou. Jejich děti pak očistí přírodu

a zvířata se znovu zrodí, řeky a vzduch bude znovu čistý a síla přírody bude opět respektována a zachována.

Toto cca 200 let staré proroctví , které se stalo legendou, pronesla žena z národa původních amerických obyvatel indiánského kmene Cree

Ohnivé Oči

Mayské orákulum - Mýtické volání

Kdysi dávno se konalo galaktické shromáždění, na které dostal pozvání bezpočet světelných bytostí: děti Slunce, okřídlení andělé, sluneční běžci, bojovníci duhy a další světelné bytosti z mnoha hvězdných systémů. Tento velký okruh světelných bytostí se sešel z daleka široka.

Ve stanovené chvíli se dostavil Velký Duch, Láska kroužící galaxií, který všechny požehnal nebeským světlem a pronesl tato slova:

"Zvu vás k inkarnaci ve světě, v němž se má odehrát velká transformace. Kdo vyslyší mé volání, bude pomáhat při evoluci planety, kde doposud vládne iluze strachu a oddělení. Volám všechny, kdo mají potřebné vlohy a schopnosti,aby ztělesňováním a pěstováním lásky pracovali na Zemi jako moji vyslanci a zvýšili a transformovali její frekvence. V tomto mýtu budete tvůrci nové skutečnosti, skutečnosti nové oktávy."

Velký Duch pak pokračoval: "Na předchozích výpravách jste všichni osvědčili své navigační umění, orientační smysl a cit, schopnost probudit své vědomí a vyladit své srdce k pobídkám čisté lásky a milosrdné služby. Jako sluneční běžci a světlonoši jste již dokázali, že umíte držet pochodeň vysoko. Zvu vás tedy k hromadné inkarnaci mezi lid na Zemi, abyste pomohli Gáie a jejím dětem při transformaci."

"Součásti tohoto plánu je, že budete zahaleni závojem zapomnění," pokračoval Velký Duch. "Až se však rozpomenete na pocit dětské nevinnosti a důvěry, stanete se katalyzátorem tohoto cyklu zasvěcení na Zemi. Inkarnace budou probíhat strategicky, často v oblastech planety s největší hustotou vibrací. U některých z vás možná toto oddělení od lásky, které je však jenom iluzí, vyvolá pocity beznaděje, nedostatku podpory a odcizení. Přijmete-li však svůj lidský úděl, vaše láska transformuje hlubiny duality a vaše světlo bude povzbuzením pro ostatní.

Účast na této výpravě je naprosto dobrovolná. Měli byste však vědět, že transformace na Zemi je neobyčejně vzácnou příležitostí, jak zhodnotit všechno, čím jste během mnoha inkarnací byli, a učinit kvantový skok ve vědomí. Je tedy na vás, jestli se rozhodnete spolu s planetou Zemí a jejími dětmi zúčastnit se oslav, ke kterým dojde po transformaci!"

Tak promluvil Stvořitel, který je světlem vířivých galaxií. A tak se stalo, že světelné bytosti, které vytvořily bezpočet spojenectví, spolků a rad, se rozhodly k inkarnaci na planetě Zemi, aby pomohli při této rozhodující události, při probuzení planetárního snu. Plán probuzení těchto bytostí z iluze oddělení a závoje zapomnění, které se na Zemi tak často vyskytuje, obsahoval i bezpečnostní opatření. Zástupci světla se totiž před cestou na Zemi dohodli, že si své poslání budou navzájem připomínat. Tyto bytosti z hvězd se proto vybavily různými kódy - zvuky, barvami, světly, obrazy, slovy a symboly -, vibrační rezonancí, aby na svůj závazek nezapomněly. Podle dohody se tyto kódy měly vyskytovat v různých formách: ve vizionářském výtvarném umění a hudbě, v pronikavém pohledu z očí do očí, v řeči a pocitech - ve všem, co vyvolává hlubokou touhu po probuzení a uskutečnění lásky.

A tak se tedy nyní, děti Slunce, koupete ve vodách rozpomenutí a připravujete se jako bojovníci duhy splnit slib, který je obsahem nového i pradávného mýtu. Tím, že přinášíte na Zemi lásku, roztahujete plášť bohů, vysíláte léčivé a láskyplné vlny do těla Země, která po nich dychtivětouží. Objevíte-li své poslání v této době, probudí se i vaše vlohy a mohou dávat sílu jiným. S pomocí smíchu, písně, tance, humoru, radosti, důvěry a lásky vytváříte mohutnou transformační vlnu, jejíž silou se rozpadne starý mýtus duality a oddělení a nastane zázrak jednoty a míru na Zemi.

Své vlohy používejte ve prospěch Gaie. V prudkém výbuchu světla vystoupí Gaia se svými dětmi, oděnými do světelného roucha, vzhůru, a své místo mezi hvězdami znovu nalezne nebeské těleso lásky a světla! Mytické volání již zaznělo. Velká výprava začala. Probuďte se, bojovníci duhy, sluneční běžci, světelné bytosti z galaktických aliancí, federací a rad! Vy, pradávní chodci po nebi, nejvíce obdarujete Zemi tak, když se rozpomenete na svou podstatu. Pochybnosti nechte stranou. Jste božské děti Slunce. Jděte tam, kam vás srdce táhne, a podělte se o své úžasné dary. Odevzdejte se kouzlu a světlu. Na Zemi nastává zázrak. Nezapomeňte, že zde tančíme a zpíváme pro Jedno Srdce.

Náčelník Seattle a jeho historický proslov ke kongresu a prezidentovi USA, 1854

Roku 1854, kdy americká vláda chtěla skoupit půdu jeho kmene na západním pobřeží, pronesl indiánský náčelník Seattle poselství k americkému prezidentovi a ke Kongresu. Tato prorocká vize velkého náčelníka bývá považována za první vážný ekologický projev světa.
Velký náčelník nám také posílá přátelská slova, plná dobré vůle. To je od něj laskavé, protože my dobře víme, jak málo potřebuje naše přátelství na oplátku. My tedy vaši nabídku uvážíme. Víme, že když neprodáme, bílý muž přijde s puškou a naši půdu si prostě vezme. Co náčelník Seattle řekne, na to se může Velký náčelník ve Washingtonu spolehnout tak, jako se naši bílí bratři mohou spoléhat na příchod ročních období. Moje slova jsou jako hvězdy - nikdy nezajdou.

Jak můžete kupovat a prodávat oblohu, jak můžete obchodovat s teplem země? To je myšlenka, která je nám cizí.

My přece nevlastníme svěžest vzduchu a třpyt vody, tak jak je chcete od nás kupovat?

Každý kousíček téhle země je mému lidu drahý. Každá zářící jehlička borovic, každý písečný břeh, každý závan mlhy v temných lesích, každá mýtina a každá bzučící muška je v paměti a zkušenostech mého lidu něčím posvátným.

Míza, jež proudí pod kůrou stromů, je prosycena vzpomínkami rudého muže. Mrtví bílých zapomínají na zemi svého zrození, když odcházejí na svou pouť po hvězdách. My, my jsme součástí země, a země je součástí nás. Vonící květiny jsou naše sestry. Jelen, kůň, velký orel jsou naši bratři. Skalnaté útesy, šťávy lučin, teplé boky našeho koně, člověk sám - to vše patří k jedné rodině.

A tak když Velký náčelník ve Washingtonu říká, že by chtěl koupit naši půdu, žádá od nás moc. Slibuje nám také, že nám zajistí místo, kde si budeme moci žít v klidu po svém. Bude nám prý otcem, a my budeme jeho dětmi. My tedy vaši nabídku, že koupíte naši půdu, uvážíme.

Zářící voda, jež proudí v řekách a bystřinách, není obyčejnou vodou, je to krev našich předků. Pokud vám prodáme naši půdu, musíte si pamatovat, že je posvátná, a musíte to naučit i své děti. Musíte jim říct, že každé tajemné zrcadlení v průzračné vodě jezer vypráví o dějinách a vzpomínkách ze života našho lidu.

Mumlání vod je hlasem otce mého otce. Řeky jsou naši bratři, ony v nás hasí žízeň, nosí naše kánoe a živí naše děti. Pokud vám prodáme půdu, musíte si pamatovat, že řeky jsou i vaši bratři, a musíte naučit své děti, aby se k nim chovaly se stejnou laskavostí jako ke svým bratřím.

Rudý muž vždycky ustupoval před bílými lidmi, tak jako horská mlha ustupuje před ranním sluncem. Ale popel našich otců je nám svatý. I jejich hroby jsou v posvátné půdě, stejně jako tyhle kopce a stromy. Tento kout země je zasvěcen nám.

Víme, že bílý člověk našim zvykům nerozumí. Pro něj je jedna část země stejná jako každá druhá, protože je cizincem, jenž přicház za noci a bere si ze země, cokoliv potřebuje. Země mu není bratrem, ale nepřítelem, a když si ji podrobí, jde o kus dál. Za sebou nechává otcův hrob, a nic mu to nevadí. Uloupí zemi svým dětem, a nic mu to nevadí. Zapomíná na hroby svých předků a na dědická práva svých dětí.

Jedná se zemí, svou matkou, a s oblohou, svým bratrem, jako s věcmi, jež je možno kupovat, plundrovat a prodávat jako ovce či blýskavé korálky. Jeho nenasytná hltavost pozře celou zemi a nezanechá po sobě nic než poušť.

Nevím. My děláme věci jinak než vy. Vím jen, že pohled na vaše města bolí oči rudého muže. Ale možná že jsme jen divoši a ničemu nerozumíme.

Ve městech bledých tváří není tichého místečka, kde bys mohl zaslechnout, jak se rozvíjejí lístky na jaře, jak sviští hmyzí křidélka. Možná že jsem jen divoch a ničemu nerozumím. Jak ale ten rachot zraňuje mé uši! A co je do života, když člověk nemůže poslouchat teskné volání lelka anebo spory žab na nočním jezeře? Jsem rudý muž a ničemu nerozumím. Indián má raději měkké šumění větru, když hladí tvář rybníka, a jeho vůni, vymytou poledním deštěm a nasáklou smolným dechem borovic.

Vzduch je pro rudého muže drahocenný, protože všechny věci sdílejí společný dech - zvířata, stromy, člověk - všichni dýcháme stejný vzduch. Zdá se, že bílý člověk je lhostejný ke vzduchu, který dýchá. Jako nemocný, který umírá po mnoho dní, i on už otrnul vůči mrtvolnému puchu.

Prodáme-li vám svou půdu, musíte si pamatovat, že vzduch je nám drahý, protože sdílí svého ducha s veškerým životem, jejž napájí. Vítr, který dal první doušek vzduchu mému dědovi, přijal také jeho poslední vzdech. A vítr musí předat dech života i našim dětem. Prodáme-li vám svou půdu, musíte ji opatrovat jako zvláštní posvátné místo, kam si i bílý člověk bude moci zajít, aby vychutnal vítr oslazený lučními květy.

My tedy vaši nabídku, že koupíte naši půdu, uvážíme. Rozhodneme-li se ji přijmout, dám si jednu podmínku. Bílý člověk se musí chovat ke zvířatům naší země jako k vlastním bratřím.

Jsem jen divoch a jinou cestu neznám. Viděl jsem tisíce hnijících bizonů na prérii, kde je nechal ležet bílý muž, když je postřílel z jedoucího vlaku. Jsem jen divoch a nechápu, proč má čmoudící ocelový oř být důležitější než bizon, kterého zabíjíme, jen abychom přežili.

Co je člověk bez ostatních tvorů? Kdyby zanikla všechna zvířata, člověk sám by zahynul na velkou samotu duše. Protože co se stane zvířatům, stane se zakrátko i lidem. Všechny věci jsou spojeny.

Musíte naučit své děti, že půda pod jejich nohama je popel našich praotců. Aby si vážily země, řekněte jim, že oplývá životy našich pokrevních příbuzných. Učte své děti tomu, čemu jsme naše potomky učili my: země je naší matkou, a cokoliv potká zemi, zakrátko potká i její děti. Když lidé plivnou na zemi, plivají sami na sebe.

Tolik víme - země nepatří člověku, člověk patří zemi. To víme. Všechny věci jsou spojeny jako krev, jež pojí jednu rodinu.

Cokoliv potká zemi, zakrátko potká i její děti. Člověk neutkal osnovu života, je jen jedním z jejích pramínků. Cokoliv učiní osnově života, činí sám sobě.

My ale uvážíme vaši nabídku, abychom odešli do rezervace, kterou jste nám přidělili. Budeme žít stranou, v míru. Málo záleží na tom, kde strávíme zbytek našich dnů, už jich stejně moc nezbývá. Ještě několik hodin a několik zim a žádné z dětí velkých národů, které kdysi obývaly pláně anebo v malých skupinách putovaly hvozdy, tu nezůstanou, aby truchlily nad mohylami lidu, jenž byl kdysi stejně mocný a nadějný jako váš.

Proč ale naříkat nad zánikem mého lidu? Kmeny jsou stvořeny z lidí, nic víc a nic míň. Lidé přicházejí a odcházejí jako vlny na moři, a dokonce ani bílý člověk, jehož bůh s ním chodí bok po boku a rozmlouvá s ním jako s přítelem, nemůže být vyňat ze společného osudu. Možná že jsme přece jen bratři, uvidíme.

Jednu věc víme, a možná že ji jednou pochopí i bílý muž. Náš Bůh je stejný Bůh jako váš. Vy si možná myslíte, že ho vlastníte, tak jako chcete vlastnit naši půdu. Ale to nejde, protože on je Bohem všech lidí a má stejný soucit s rudým mužem jako s bílým. Tato země je mu drahá, a ublížit jí znamená vršit opovržení na jejího tvůrce. I bílí lidé pominou, a možná ještě dřív než ostatní kmeny. Pokračujte v kálení do svého lože, a jedné noci se zadusíte ve vlastním neřádu.

Ale ve svém zániku budete jasně zářit, zažehnuti silou Boha, který vás přivedl do této země a z nějakého zvláštního důvodu vám dal právo nad ní a nad rudým mužem. Tato sudba nám zůstane tajemstvím, protože nám nejde na rozum, proč všichni bizoni jsou vybiti, divocí mustangové zkroceni, tajná zákoutí lesů ztěžkla pachem lidského množství a výhled na žírné kopce je zakryt mluvícími dráty. Kde je houština? Pryč. Kde je orel? Pryč. A co to znamená, když musíme dát sbohem rychlému koni a lovu? Konec života a začátek živoření.

Možná že bychom měli naději porozumět, kdybychom věděli, o čem bílý člověk sní, o jakých nadějích vypráví svým dětem za dlouhých zimních nocí, jaké vidiny vpaluje do jejich myslí, po jaké budoucnosti pro ně touží. Jsme ale jen divoši, a sny bílého člověka jsou nám skryty. A protože jsou nám skryty, musíme jít svou cestou.

My tedy uvážíme vaši nabídku, že koupíte naši půdu. Řekneme-li ano, bude to proto, že chceme mít jistotu o rezervaci, kterou nám slibujete. Tam možná dožijeme své dny tak, jak si přejeme. Až poslední rudý muž zmizí z tváře země, zbyde po něm jen památka jako stín obláčku, jež táhne nad prérií, ale tato pobřeží a tyto lesy budou pořád hostit duše mého lidu, který miloval tenhle kus země tak, jako novorozeně miluje tep matčina srdce. Prodáme-li vám svou půdu, milujte ji tak, jako jsme ji milovali my. Starejte se o ni tak, jako jsme se o ni starali my. Podržte si v paměti vzpomínku na naši zem, jaká byla, když jste si ji brali. A ze všech svých sil a z celého srdce svého ji zachovejte svým dětem a milujte ji tak, jako nás všechny miluje Bůh.

Jedno víme - náš Bůh je stejný jako váš. Tato země je mu drahá. Ani bílý člověk se nemůže vyhnout společnému osudu. Možná že jsme přece jen bratři. Uvidíme...

Poselství

PŘÍRODNÍCH DOMORODCŮ Z NITRA AUSTRÁLIE

Pozorování bez posuzování se někdy říká

"bezpodmínečná láska".

Všichni lidé jsou spirituální duše

. Všechny byly stvořeny v jediném okamžiku.

Žádná není starší, chytřejší nebo lepší než druhá.

Všechny dostaly tentýž dar, dar svobodné vůle, dar volby...

Následující poselství je vhodné pro všechny duše
ať jsou kdekoliv. Je platné v každé době, od časů jeskynních lidí až po současnost. Nečiní rozdíly mezi muži a ženami, jeho úkolem není pomoci k úspěchu ve světě, je zaměřeno spíš spirituálně. Od počátku času dodržuje tento standard života můj lid v nitru Austrálie. Tito lidé nikdy nebyli pastevci, sedláky nebo obchodníky. Vždycky byli sběrači, hudebníky, výtvarnými umělci a básníky. Žili v naprosté shodě se zemí, se živými tvory a také se sebou. Tohle je jeden z jejich rituálních zpěvů:

Věčná Jednoto,
která nám mlčky zpíváš,
která nás učíš skrze nás,
veď mé kroky pevně a moudře,
ať kráčeje vnímám tvé učení,
ať vzdávám čest účelu všech věcí.
Pomoz mi všeho se dotýkat s úctou
a vždycky mluvit zpoza očí.
Ať pozoruji, ale nesoudím.
Ať nezpůsobím žádnou škodu
a po mé návštěvě zde
ať zůstane jen hudba a krása.
A až se zas navrátím do Věčnosti,
Ať je kruh uzavřený
a spirála širší.

Jsi zde na zemi spirituální bytostí
která prožívá lidskou zkušenost. Sám sis zvolil sem přijít. Nebyla to žádná náhoda, že ses narodil ze dvou lidí, kteří jsou tvými biologickými rodiči. Byl sis vědom, kdo jsou, byl sis vědom okolností, za nichž jsi byl počat a jejich genetického modelu. Řekl jsi: "ANO!" Jsi spirituální bytostí, která se vyvíjí k osvícení. Země je školou, která ti poskytuje vědomosti a poučení. Je to jedinečná planeta s jedinečnými životními formami. Jediné místo ve vesmíru, kde se užívá šesti smyslů - zraku, sluchu, chuti, hmatu, čichu a intuice - spolu s energií, kterou nazýváme emoce, ke spojení viditelného těla s neviditelným duchem. Každá hmatatelná věc na planetě Zemi pochází z Jednoho Božského zdroje a všechno je stvořeno z jednotlivých částí energie. My lidé jsme stejní jako vše, co bylo stvořeno. Určitě znáš dobře Desatero přikázání, což jsou zákony, jež Ti přikazují "co nesmíš dělat". Lidstvo je už vlastní tisíce let. Existovaly však také zákony, které tu byly mnohem déle a které určovaly, "co bys měl dělat". Kdyby bývala tato pravidla dodržována, nebylo by Desatera třeba. Tvoje bytí na Zemi je dobrovolné, přišel jsi sem z vlastní vůle a byl jsi dlouho očekáván. Tato tvoje lidská cesta se odrazí ve tvém postupu Věčností. Sepsala jsem pravidla toho, jak by ses měl chovat, jsou nejen pro tebe, ale pro všechny lidi.

Snaž se vyjádřit svou individuální kreativitu
Každý jedinec vidí věci vzhledem ke své vlastní situaci a může tak nabídnout světu své vlastní vidění. V tvořivosti je obsaženo umění, ale neomezuje se jen na ně. Malování, skládání hudby nebo psaní není v žádném případě významnější, než tvůrčí způsob, jak utěšit někoho, kdo jev nesnázích, jak vnést pořádek do konfliktní nebo chaotické situace, nebo jak vyprávět dítěti příběhy. Pokud lidé věří, že nemají žádný kreativní talent, nebo že jim nějaké životní situace brání, aby ho vyjádřili, opomíjejí možnost, jak obohatit svoje duše. Naopak, když se člověk postaví proti nepřízni osudu, když se pokusí uvolnit své kreativní vědomí, přinese mu to velké hodnoty. Společnost je utvořena takovým způsobem, že ne všichni lidé mají možnost dosáhnout vedoucího postavení. A protože je mnohem víc těch ostatních, podřízených, je vyjádření naší kreativity ještě důležitější. Kreativita by měla být pozitivní, ale každý jedinec má svobodnou vůli. Může ji užít způsobem, který je negativní pro něj i pro svět. Svou kreativitu můžeme vyjadřovat způsobem, jak si češeme vlasy, jak si vybíráme oblečení, jak zařizujeme příbytek, jak zakládáme zahradu, jak vyrobíme nějaký předmět nebo něco spravíme. Základem je, aby veškerá naše činnost vyjadřovala naši osobnost a abychom na vše, čím se vyjadřujeme, mohli být hrdí.

Buď si vědom své odpovědnosti
Jsi na této planetě hostem, a tak se od tebe očekává, že ji opustíš takovou, jakou jsi ji našel, nebo ještě lepším stavu. Jsi odpovědný i za ostatní životní formy, které nemohou mluvit, aby si samy pomohly. Jsi odpovědný za sliby, které učiníš, za ujednání, jichž se účastníš, a za výsledky veškeré své činnosti. Ve skutečnosti je nemožné někoho zabít. Lidé jsou bytosti Věčnosti, i když smrt jejich fyzické vyjádření přeruší. Jsi zodpovědný za svou bezmyšlenkovitost stejně jako za bolest a utrpení, jež jsi možná oběti způsobil, a za to, jak to ponesou lidé blízcí oběti. Zemřelý ti to nemá za zlé, ale společnost ano. Aby se udržela rovnováha, musíš se stát zodpovědným za vše, co uděláš a řekneš. Musíš se vynasnažit ctít život, vážit si ho a všemi způsoby ho podporovat. Jsi zodpovědný také za svoje tělo. Je to dar, který ti byl propůjčen, a sestává z prvků, které pomáhal zformovat život. Zanedbávat své tělo nebo ho zneužívat je nezodpovědné. Každý člověk také odpovídá za svou sexuální aktivitu. Máme odpovědnost za duše dětí, jež jsme přivedli na svět, za to, že chráníme jejich těla a že jim dáváme pozitivní emocionální příklad. Toto pravidlo je těsně spojeno s kreativitou. Jsme zodpovědní za vše, co stvoříme a co budeme sdílet se světem, za to, že budeme chránit ostatní a že nebudeme ubližovat životu.

Před narozením jsi souhlasil, že budeš pomáhat ostatním
Není záměrem, aby lidé svou existenci trávili jako osamělí jedinci. Záměrem je, abychom se vzájemně podporovali a starali se jeden o druhého. Všechno, co činíme, bychom měli činit s jedinou myšlenkou: "Co je v Nejvyšším Dobru pro všechno živé na světě?" Sloužit ostatním znamená pomáhat, sdílet vědomosti a přispívat pozitivně k životu někoho druhého. Všichni lidé mají právo, aby se s nimi jednalo s úctou a důstojně. Pomáhat znamená starat se o starší, o děti, o nemocné a o umírající. Pomáhat je protiklad k tomu, starat se jen o sebe kvůli slávě nebo ekonomickému prospěchu. Znamená to být si vědom, že jsi členem skupiny, skupinového lidského vědomí a že osud naší planety určují aktivity této skupiny.

Snaž se emocionálně dozrát
My všichni jsme schopni vyjádřit všechny možné emoce včetně hněvu, frustrace, deprese, beznaděje, viny, chamtivosti, smutku, starosti stejně jako radosti, štěstí, naděje, klidu, lásky a tak dál. Jak dozráváš a získáváš ponětí o tom, co je to být člověkem, je tvým úkolem zvládnout své emoce. Jednou řekl někdo slavný: "Člověk je šťastný, jak si dovolí šťastný být." Vztahy a incidenty jsou kruhy. Začnou, pokračují a v určitém okamžiku se zastaví. Pokud emocionálně dozraješ, nebude pro tebe problémem každý kruh uzavřít, nenechat žádné volné konce, žádné negativní pocity. Určitě jsi zažil pocit zlosti na začátku svého života jako dítě. Můžeš se sám rozhodnout, jestli je to lepší fyzický pocit být naplněn hněvem, nebo pochopením a vnitřním mírem. Jediný způsob, jak se může tvoje duše spojit s tvým vědomím je prostřednictvím pocitů. Jestliže tě například bolí záda, měl by ses zeptat proč. Co to znamená? Co můžeš udělat, aby bolest přestala? Jaké ti to dává poučení? Pak se vynasnaž udělat, co je třeba pro tvé tělo, ale při tom nepodceňuj myšlenkový proces a spirituální poučení. Je také správné vážit si svých emocí, zvláště radosti a smutku. Potlačovat tyto emoce by mohlo vést ke zdravotním potížím. Jedna z nejdůležitějších věcí pro zdraví každého jedince a pro zdraví naší planety je smích. Jako lidem byl dán dar smyslu pro humor a schopnost ho vyjádřit. Smíchem a veselostí zůstává tělo zdravé a existující zdravotní potíže se zlepší. Humor potlačuje problémy, posiluje vztahy a přináší radost i ostatním. Věci, o kterých si myslíme, že jsou směšné, a kterým se smějeme, by měly bát do hloubky analyzovány. Humor je pro naše zdraví tak důležitý, že by se nikdo neměl uložit ke spánku, dokud během dne neprožil nějaký radostný okamžik a od srdce se nezasmál. Pokud ne, měl by vstát z postele a hledat něco, co by ho potěšilo a rozveselilo. Klauni jsou zvláštní lidé, existují v každé kultuře. V každém z nás se skrývá klaun a měl by se v našem životě ve vhodný okamžik projevit. Nikdy není člověk tak starý, by se nemohl bavit jako klaun. Klíčem je pravdomluvnost. Nemůžeš hledat o sobě pravdu, ptát se, proč jsi zde a jak si vedeš, pokud nemluvíš pouze pravdu. Vždycky.

Buď zábavný
Ano, součástí tvého úkolu na zemi je bavit ostatní, stejně jako sebe, a upoutat jejich pozornost jiným směrem. Někoho bavit je záměrná činnost a měla by povzbuzovat unavené, utěšovat zklamané a uklidňovat nemocné. Mělo by to být výrazem kreativity. Bavit se nám může pomoci získat sebekázeń a emocionálně vyzrát. Smysl toho je v tom, aby se člověk účastnil pozitivní zábavy a nebyl v roli toho, koho musí bavit ostatní. Pokud on baví ostatní, může to mít na ně velký vliv, nesmí to však oddělovat od odpovědnosti.

Buď správcem své energie
Člověk nemůže stvořit ani zničit energii. Může ji jen užívat, měnit nebo přeskupovat. Všechna existující energie byla stvořena v jediném, stejném okamžiku. Každé slovo, každá činnost, každá myšlenka, na kterou se soustředíš, má v sobě energii. Všechno na světě, a´t je to viditelné, nebo ne, je zlomkem látky, kterou nazýváme energií, Je z ní stvořen celý náš svět. Je důležité připomenout, že právě v tomto historickém období je úkolem lidí být správci své energie. PROČ? Je to proto, že to, co vidíme, stejně jako neviditelné vrstvy vědomí, jež obklopují lidi a míst, jsou výsledkem naší kolektivní energie. Všechno na světě se neustále rozrůstá nebo rozpadá, to záleží na hladině energie. Každé slovo, které člověk pronese, odpluje a zmizí v mlžných parách. Naše slova nemohou být už nikdy zadržena, nikdy opravena, nikdy vrácena zpět. Stanou se součástí vrstvy obklopující naši planetu. Během času se tato vrstva tak naplnila výkřiky obětí, násilnostmi, sobeckými a omezenými myšlenkami, že se vytvořila samostatná vrstva vědomí obětí. Víc než polovina duší, jež nyní přicházejí na zem, pocházejí z této vrstvy. My jsme ji vytvořili, my ji také musíme rozptýlit. Můžeme toho docílit, když si uvědomíme, že jsme správci, a půjdeme příkladem ostatním. Když se člověk soustředí na to, že je obětí, dává vinu ostatním lidem a libuje si v sebelítosti, přispívá to k negativním vibracím. Musíš tedy především změnit svůj přístup k životu, musíš se naučit odpouštět a zapomínat, musíš být optimističtější a pozitivnější. Snaž se zaujatě pracovat na všech úkolech našeho desatera "co bys měl dělat" a všechny vazby k pocitu oběti přeruš.

Věnuj se hudbě
Velký dar, který dostalo lidstvo, je schopnost vokalizovat v tónech a vyrábět nástroje, které rovněž vydávají hudební zvuk. Kreativní vyjadřování a bavení sebe sama může také obsahovat hudbu, ta je však tak důležitá, že ji uvádím jako samostatný úkol. Hudba má velký vliv na veškeré lidstvo a ve skutečnosti může hudební energie uzdravit tělo i planetu. Naslouchat klidné hudbě v rytmu lidského pulsu může mít velice pozitivní vliv na nervovou soustavu a mentální stav člověka. Každý z nás je muzikální a každého huba určitým způsobem ovlivňuje. Hudba je mluva duše. Je to hlas naší planety komunikující s vesmírem.

Snaž se dospět k moudrosti
Moudrost je něco úplně jiného než vědění. Vědění je možno získat z mnoha zdrojů: z knih, ze škol, z médií, ze zkušenosti. Je to něco, co je základem pro IQ. Člověk může být mimořádně inteligentní a vzdělaný a přitom není moudrý. Moudrost je to, jak člověk využívá vědění. Je to promyšlené rozhodnutí dělat něco určitým způsobem, nebo nedělat něco v zájmu dobra všech, kterých se to týká. Není nutné, aby člověk chodil do škol a získal diplom. Čtení a psaní mu může pomoci, ale ani to není zapotřebí, aby prožil úspěšnou spirituální cestu jako lidská bytost. Musíš se ze všech sil snažit, aby ses choval moudře, a měj přitom na myli, že všechny duše prožívají tejnou lidskou zkušenost, všechny jsou návštěvníky a hosty Matky Země. Všichni jsme zajedno se Stvořitelem, všechno, co se tvoří, vzniká ze stejného Jednotného Zdroje. Ukazatelem moudrosti je, když člověk ctí účel všech věcí a dělá to, co je k Nejvyššímu dobru všeho živého.

Nauč se sebekázni
Je povinností každého z nás, aby si vybral činnost, jež by byla v souhlase s klidným, produktivním a radostným životem na této planetě. Vzhledem k tomu, že se tak lidé nechovali, bylo nutno vytvořit zákony. Je možné být požitkářem, je možné být na něčem závislý, být nevšímavý a chamtivý, krutý a destruktivní. Pokud si však člověk vypěstuje sebekázeň, bude mít tyto vlastnosti pod kontrolou a sebekázeň mu pomůže udržet tělo zdravé. Stav lidského zdraví je jakýmsi barometrem, který nám ukazuje zdraví planety. Aby člověk prožil vnitřní spojení těla a duše, musí rozvíjet sebekázeń. Naslouchej svému srdci a to ti poví, kdy je něčeho dost. Nauč se poznat rozdíl mezi tím, co ti říká hlava a co říká srdce. Mluva hlavy je produkt společnosti. Mluva srdce je z Věčnosti.

Pozoruj, aniž bys soudil
Pozorování bez posuzování se někdy říká "bezpodmínečná láska". Všichni lidé jsou spirituální duše. Všechny byly stvořeny v jediném okamžiku. Žádná není starší, chytřejší nebo lepší než druhá. Všechny dostaly tentýž dar, dar svobodné vůle, dar volby. Zdroj je dokonalý a vše, co bylo stvořeno Zdrojem, je dokonalé. Byli jsme stvořeni spirituálně dokonalí a zůstali jsme takoví. Náš dar však způsobil, že se chováme jinak, že se vidíme jako nedokonalé bytosti, a tak se chováme hůře, než je v našich možnostech. V podmínkách Věčnosti neexistují omyly. Nemůžeme udělat chybu, protože jsme to my, kdo dostal dar a kdo prožívá život. Můžeme pozorovat, co se odehrává, a aniž bychom to odsoudili jako špatné, můžeme se rozhodnout, že nám to nechutná ani nevoní. Můžeme také intuitivně vycítit, že to pro naši cestu není dobré. Poděkujeme nebi a jdeme dál. Plníme tak požadavek milovat všechny lidi. Neznamená to, že s nám líbí to, co dělají, nebo jak se chovají. Ty však nikoho neodsuzuj, že se chová špatně. Není zkrátka součástí tvé cesty. Tím směrem žádnou energii nevydávej. Ani ve slovech, ani v myšlenkách, ani v činech. Když něco posuzuješ, musíš také odpouštět. Odpouštět ostatním, odpouštět okolnostem, opouštět sám sobě. Pokud budeš pozorovat, aniž by soudil, není žádného odpouštění třeba. Pozorování souvisí s pochopením a se znalostí, že všechno plyne v dokonalém Božském Řádu a že jen my lidé jsme si zvolili žít méně dokonale, než bychom mohli. Naší každodenní činností se můžeme přiblížit našim možnostem a tím se i svět stane dokonalejším místem. A nakonec budeme svědky, jak se uzavírá kruh.

KURMÁNSKÉ SVITKY

Tato slova údajně pověděl svým učedníkům Ježíš Nazaretský v době putování po Egyptě. Fragmenty těchto ponaučení jsou zachyceny v kanonických evangeliích. Celé jsou zaznamenány v takzvaných kumránských svitcích, jež byly nalezeny v Palestině u Mrtvého moře v polovině dvacátého století.

Přikázání štěstí

Když sešel z hory, kde přivítal východ Slunce, řekli ti, kdo se shromáždili u úpatí hory:

Jsi pro nás zdroj inspirace. Tvá slova mění srdce a tvá moudrost rozjasňuje rozum. Toužíme ti naslouchat. Pověz nám, kdo jsme?

Usmál se a řekl:
Jste světlo světa.
Jste hvězdy. Jste chrám pravdy.
V každém z vás je Vesmír.
Podřiďte rozum srdci, ptejte se svého srdce, poslouchejte skrz svou Lásku.
Blažení jsou ti, kdo znají jazyk bytí.

Jaký je smysl života?

Život je cesta, smysl i odměna.
Život je tanec lásky.
Vaše poslání je rozkvést.
Být je veliký dar.
Váš život je součástí historie Vesmíru.
Život je krásnější než všechny teorie.
Život je důvod k oslavě.
Život je cenný sám o sobě. Život se odehrává v přítomnosti a smysl přítomnosti je být v ní přítomen.

Proč nás pronásleduje neštěstí?

Co jste zaseli, to také sklízíte.
Neštěstí je vaše volba.
Chudoba je výtvor člověka.
Hořkost je plod nevědomosti.
Když obviňujete, ztrácíte sílu.
Když po něčem toužíte, zaháníte štěstí.
Probuďte se.
Žebrák je ten, kdo si neuvědomuje sám sebe.
Ti, kdo nenajdou vnitřní království, jsou bezdomovci.
Kdo zbytečně plýtvá časem, stává se ubožákem.
Nedělejte ze svého života živoření.
Nedovolte davu, aby zničil vaši duši.
Ať bohatství není vaším prokletím.

Jak přemoci neštěstí?

Neodsuzujte se.
Nezříkejte se sami sebe, neboť jste božští.
Nesrovnávejte a nerozdělujte.
Za všechno děkujte.
Radujte se, neboť radost koná zázraky.
Milujte se, neboť kdo miluje sám sebe, miluje i ostatní.
Blahořečte nebezpečí, neboť odvážní nalézají blaženost.
Modlete se, pociťujete-li radost, a neštěstí se vás nedotkne.
Modlete se, ale neobchodujte s Bohem.
A vězte, že vychvalování je pro duši nejlepší modlitba a štěstí je nejlepší strava.

Jak dosáhneme štěstí?

Šťastní jsou ti, kdo jsou vděční.
Šťastní jsou ti, kdo jsou klidní.
Šťastní jsou ti, kdo našli ráj v sobě samém.
Šťastní jsou ti, kdo přijímají dary s radostí.

Šťastní jsou ti, kdo hledají.
Šťastní jsou ti, kdo jsou probuzení.
Šťastní jsou ti, kdo naslouchají hlasu Božímu.
Šťastní jsou ti, kdo naplňují svá poslání.
Šťastní jsou ti, kdo poznali jednotu.
Šťastní jsou ti, kdo se meditací přibližují k Bohu.
Šťastní jsou ti, kdo žijí v harmonii.
Šťastní jsou ti, kdo vidí krásu světa.
Šťastní jsou ti, kdo se otevřeli Slunci.
Šťastní jsou ti, kdo plynou jako řeky.
Šťastní jsou ti, kdo jsou připraveni přijmout štěstí.
Šťastní jsou ti, kdo jsou moudří.
Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují sami sebe.
Šťastní jsou ti, kdo milují.
Šťastní jsou ti, kdo vychvalují život.
Šťastní jsou ti, kdo tvoří.
Šťastní jsou ti, kdo jsou svobodní.
Šťastní jsou ti, kdo odpouštějí.

V čem je tajemství hojnosti?

Váš život je nejcennější šperk v klenotnici Boha.
Bůh je šperk lidského srdce.
Bohatství uvnitř vás je nesmírné a hojnost kolem vás nevyčerpatelná.
Čím více dáváte, tím více dostáváte.
Svět je dost bohatý, aby se každý stal bohatým.
Nevyčítejte si bohatství.
Štěstí stojí na prahu vašeho domu.
Otevřete se hojnosti a přeměňte vše v životě ve zlato.
Blažení jsou ti, kdo našli poklad v sobě samém.

Jak žít ve světle?

Žijte naplno každý okamžik svého života.
Život, který není prožit naplno, vyvolává zatrpklost.
Vězte, že co je uvnitř, to je i vně.
Temnota světa pochází z Temnoty v Srdci.

Člověk je zárodek Slunce.

Meditace o Bohu je rozpuštění se ve Světle.
Jasná mysl je jako záře tisíci Sluncí.
Blažení jsou ti, kdo touží po Světle.

Jak dosáhnout harmonie?

Žijte prostě.
Nikomu neškoďte.
Nezáviďte.
Ať vás pochybnosti očišťují, ale neoslabují.
Zasvěťte život kráse.
Tvořte kvůli tvoření, ale ne kvůli ocenění.
Jednejte s bližními otevřeně.
Změňte minulost.
Přinášejte do Světa něco nového.
Naplňte tělo Láskou.
Staňte se energií Lásky.
Láska vše oduševňuje.
Kde je láska, tam je Bůh.

Jak dosáhnout dokonalého života?

Šťastný člověk dokáže změnit mnoho lidí.
Nešťastní zůstávají otroky.
Štěstí miluje svobodu.
Radost je tam, kde je svoboda.
Pochopte podstatu štěstí.
Otevřete se světu a svět se vám otevře.
Jestliže přestanete být v opozici, stanete se vládcem.

Jaká je podstata reality?

"Já" je jméno Věčnosti.
Uvědomění si sama sebe jsou dveře do vyšší reality.
Uvědomění si sama sebe je klíč k přeměně.

Když najdete odpověď na otázku "Kdo jsem?", odpovíte si na všechny otázky.
Stanete se příčinou svého štěstí.

A podíval se na všechny s láskou a dodal:

"Ticho mnohé odhalí.
Buďte sami sebou."

FENOMÉN O STÉ OPICI

Možná si říkáš, nač všechna ta ekologie a všchny ty aktivity

pro harmonický svět..člověk se stejně nikdy nezmění.Poslouchej tedy jeden příběh...

Zhruba třicet let vědci pozorovali japonskou opici druhu Macaca
fuscata v jejím přirozeném prostředí. V roce 1952 Imo, osmnáctiměsíční samička
opice žijící na japonském ostrově Koshima objevila, že brambory se dají umýt v
potoce (opice rády jedí brambory, ale nesnáší když jsou pokryty hlínou).
Naučila to svou matku. Její společnice, které si s ní hrály, se rovněž naučily
tomuto kousku a předaly ho svým matkám. V letech 1952 až 1958 se všechny mladé
opice naučily mýt zablácené brambory. Naučily to také některé dospělé jedince;
ty, kteří následovali své děti. Ostatní opice se dál trápily se špinavými
brambory. A pak se stalo něco překvapujícího. Na podzim 1958 jenom malá
skupinka opic z Koshimy myla své brambory. Nevíme přesně, kolik jich bylo,
dejme tomu, že 99. Další opice, která se to naučila, byla stá. A toho dne se
stal 'zázrak' - do večera každá opice stáda myla brambory před jídlem! Stá
opice způsobila zlom, uvedla do pohybu spoustu energie, která zasáhla celé
stádo. Ale největším překvapením pro pozorovatele byla skutečnost, že se zvyk
umývat brambory okamžitě přenesl na jiné ostrovy i na pevninu. Nová vědomost,
po získání určité síly, se šířila přímo z vědomí do vědomí.

Teorie, podle které když pracuje určité množství lidí v nějakém
směru, týká se to jen jich samotných. Existuje však bod, ve kterém stačí, když
se přidá jedna osoba a změní se hierarchie hodnot všech. Třeba zrovna ty jsi
ona stá opice....

Ústava planety země

Filosofický koncept ústavy země

Už téměř padesát let vyjadřují významní vzdělanci své obavy o další existenci lidstva a navrhují způsoby, jak zajistit jeho budoucnost. Vedle systémového přístupu autorů Římského klubu se do tohoto úsilí svými iniciativami zapojila také OSN - komise H. Brundtlandové, Světová Charta Země, summity o životním prostředí a udržitelném rozvoji (Stockholm, Rio, Rio+10, Rio+20, Kodaň aj.). Známé jsou rovněž iniciativy mimovládních organizací jako Charta Země (The Earth Charter), The GAIA Foundation, Caring for the Earth, Earth Council Alliance, Hnutí lidí za Matku Zemi (People's World Movement for Mother Earth), Skončeme s ekocidou (Eradicate the Ecocide), Hranice Země (Planetary Boundaries) aj.

Většina deklarací těchto hnutí však není návodem na změnu, ale jen morálním přemlouváním, výčtem zbožných přání a seznamem chyb, jichž se lidé dopouštějí ve vztahu k přírodě. Všechny ušlechtilé snahy o pochopení a řešení krize, které pomíjejí rozdělení planety na dva protikladné systémy - kulturu a přírodu - jsou ale odsouzeny k nezdaru. Dnes všeobecně rozšířená antropocentrická představa světa není totiž nesprávná v jednotlivostech či v dílčích argumentech, nýbrž ve své nejhlubší podstatě, v celku.

Proto předkládáme tento návrh Ústavy Země, založený na ontologickém předpokladu, že lidská kultura není pokračováním přirozené evoluce jinými prostředky. Vůči přírodě je kultura opozičním umělým systémem. Bude-li však nastavena biofilně, tj. tak jako příroda, bude se růst její svébytnosti vyvíjet žádoucím směrem. Kultura bude přírodu respektovat a vznikne vyšší úroveň vzájemné spolupráce mezi oběma různými systémy.

...............................................................................................................................................................................................................

NÁVRH

ÚSTAVA ZEMĚ

My lidé, mimořádně úspěšný biologický druh planety Země, jemuž se podařilo vytvořit globální kulturu - civilizaci, vědomi si nebezpečí, jež hrozí nám i ostatním živým systémům z procesu živelného přeformování přírody kulturou, přijímáme tuto Ústavu Země, která stvrzuje rozpoznané hodnoty, nároky a práva naší mateřské planety.

S vědomím odpovědnosti vůči budoucím generacím prohlašujeme Zemi za svébytnou ontickou kreativitu a subjektivitu - za hodnotu nadřazenou člověku i kultuře. Přirozenou kreativitu Země, umožňující kulturu i práva a svobody člověka, považujeme za nadřazenou lidské kreativitě i právům lidí. Za ústřední právní princip lidstva 21. století, závazný pro ústavy všech států i listiny základních lidských práv a svobod, vyhlašujeme nezbytnost uchovat obyvatelnou Zemi pro další lidská pokolení i ostatní živá stvoření. Člověk ani kultura nejsou svébytnými jsoucny, závisejí na Zemi. Relativně svébytným jsoucnem v rámci vesmíru může být jenom Země. Pouze celá její biosféra je nejmenším autonomním systémem schopným dlouhodobého vývoje v čase. Všechny její přirozené subsystémy včetně umělé lidské kultury jsou dočasné a nesamostatné, závislé na zdraví a prosperitě biotického celku.

Zavazujeme se chránit Zemi před sobeckou expanzí predátorsky orientované kultury. Její hodnotu, nároky a práva, nadřazené člověku i kultuře, hodláme prosazovat všemi prostředky.

V souladu s tímto závazkem prohlašujeme:

Hlava první

Země

Země je přirozeným domovem všech svých vzájemně závislých živých bytostí. Nemůže patřit žádnému biologickému druhu, tedy ani člověku jako druhu. Člověk, tvůrce kultury, nesmí sobě samému i ostatním živým bytostem Zemi pustošit.
Země je pro náš druh a lidskou kulturu nejvyšší hodnotou. Je nejstarší, nejširší a nejmocnější tvořivou aktivitou - jedinečnou planetární subjektivitou. Musíme hájit její právo na evoluci, na udržování planetární rovnováhy mezi živými a neživými systémy.
Kultura se nesmí dál rozšiřovat ani na úkor přirozené rozmanitosti planety, ani na úkor lidského zdraví.
Jako nadřazený systém lidí i umělé kultury je Země suverénem, jehož obhájci a mluvčími se musejí stát volené a kontrolované instituce.
Zavazujeme se zastavit úbytek, destrukci a zamořování přirozeného bytí, a za tímto účelem prosazovat přijetí systému odpovědnosti lidí, včetně účinných a odrazujících sankcí.

Hlava druhá

Člověk

Člověk není bezprostřední příčinou nynější ekologické krize. Příčinou krize je systémový konflikt umělé kulturní uspořádanosti s přirozenou uspořádaností Země.
Lidstvo nenese odpovědnost za Zemi. Nese odpovědnost za kulturu, za své dílo, jímž Zemi rozdělilo na dva opoziční systémy: kulturu a přírodu. Smířit kulturu s přírodou je výsostným úkolem práva, politiky a vědy pro nadcházející etapu biofilní, k životu uctivé kultury.
Lidská druhová subjektivita je omezena nadřazenou subjektivitou Země. Všechny osoby i státní orgány mají povinnost tuto širší subjektivitu respektovat, chránit rozmanitost a celistvost biosféry, šetrně využívat neživé produkty Země.
Vyhlašujeme, že pouze s přirozeným bytím, nikoli s umělým bytím kulturním, může být člověk jako druh biologicky sourodý. Uznáváme, že to, co prospívá Zemi, prospívá člověku.
Přirozenou uspořádanost Země musejí chránit a prosazovat všechny právní systémy.

Hlava třetí

Kultura

Kultura je umělým systémem s vlastní vnitřní informací, jíž je duchovní kultura. Změna orientace a obsahu duchovní kultury - hodnot, poznatků a regulativů - je předpokladem biofilní transformace systému kultury.
Jako výtvor člověka není kultura ani pokračováním evoluce přírody, ani procesem jejího zušlechťování. Je umělým a dočasným konstruktem, který na přírodě látkově, energeticky i informačně závisí. Je stavbou, která biologické struktuře člověka neodpovídá a jež se po zániku lidstva nezachová.
Kulturní systém svým růstem zatlačuje a hubí živé systémy, rozbíjí přirozené struktury Země. Má-li evoluce kulturního systému pokračovat, musí opustit dráhu kvantitativního růstu a po vzoru biosféry zvolit způsob kvalitativního "růstu bez růstu".
Státy, které přímo či nepřímo podpořily rozvoj predátorského podnikání a neomezené šíření materiálově a energeticky náročné spotřební techniky, umožnily pustošení přírody. Nesou proto hlavní odpovědnost za dnešní civilizační krizi.
Všem státům se ukládá přijímat opatření pro dlouhodobě možnou spolupráci kultury se Zemí. Ukládá se jim, aby přistoupily ke změně predátorského duchovního paradigmatu kultury, aby zahájily proces přijímání biofilních zákonů a vedly osvětu o nezbytnosti smiřování kultury s přírodou.